Snímek obrazovky 2021-10-29 v 22.03_edited.jpg

Bio

Zvuk strojku, cvakání nůžek. Vůně kávy a nachlazený pivečko/limča v ruce.

Stříhačka v prostoru o 9m2, bylo to řádný mecheche. Věrní zákazníci pamatují legendární začátky Toma Holiče na ulici Grohova. Kabinet holičů vznikl v roce 2010. Nekoukalo se do chytrých telefonů. Lidi si krátili čas v čekárně povídáním a četbou.

“Když jsem začínal, neměl jsem žádnej koncept. Nejdřív sem se ostříhal sám, pak jsem ostříhal svoji holku nožem na koberec,” vypráví Tom Holič: “Začal jsem stříhat vzadu v kavárně, kde jsem pracoval. Byl to můj koníček. Chodili kámoši, pak víc a víc kámošů. Nemám žádnej scénář, nepřemýšlím tak. Dělám, co mě baví. Nikdy mě to nepřestalo bavit, díky lidem.”

Zájemců o střih bylo tolik, že o dva roky pozdějc k sobě Tom přizval na pomoc skvělýho kámoše z florbalu Ondru Vránu (nyní Tympl, Praha). V Brně fungovaly hlavně dámské salony, tam o pánské vlasy pečovali rychlovkami v mezičase. Zatímco kluci se na to vrhli svěží a důkladně.

Na „Grohovce“ byl prostor útulnej, ale začínal být dost malej. Dva florbalisti přibrali třetího holiče florbalistu – Marka Havlíčka aka Maďara. V březnu 2013 následovalo stěhovaní do většího na kotlářskou 19, kde byla kdysi mlékárna. V krásným světlým prostoru na rohu s obříma oknama hráli Tom, Ondra a Marek mezi stříháním kulečník. Stříhací mejdan v Kabinetu Toma Holiče tu pokračoval.

Získat termín bylo obtížné. Vstříc zákazníkům zkusili všechno: na počkání, objednání v notesu, dřevíčka s pořadovýma číslama, trhací papírky na bundy v divadle. V ostrém provozu pod náporem nic z toho nefungovalo. Zoufalý štamgast Honza Vyletěl přemluvil Toma k digitální inovaci. Kabinet Toma Holiče měl jako první holičství online objednávací systém.

Další rozrůstání přišlo v roce 2014, kdy se chodili zaučovat maturanti Kuba s Matějem. Ondra i Marek se vydali na svoji cestu, původní trojice holičů zůstala přáteli. Tomův tým se neustále spontánně rozšiřoval. Druhá provozovna hned vedle v bývalém zverimexu se rychle naplnila holiči i zákazníky (2017).

“U nás v holičství to děláme, přesně naopak, než to dělají v barbershopech. Byť se stejným výsledkem, stav se mrknout, třeba jen na kafe.”

Postupně přicházeli stříhat Sebastien, Vera, Jirka, Bára, Martin, Tuan, Tadeáš, Viktor, Klára, Laďa, Kubi, Huy, Jakub, Jonáš, Ondřej, Petr, Josef, Can (Turecko), Nial (UK), Ivet, Anna, Anet, Roman, Pavel, Filip, Janina a Nikča.

Když přišel lockdown a nebylo do čeho píchnout, rozhodl se Kuba s Kubim a Huyim rozšířit prostory o další provozovnu. Ta se nachází v bývalé masně, tentokrát o dům vedle směrem do ulice Tučkova. V celým Kabinetu holičů je tak dohromady 12 křesel.

V řemesle je vždycky víc pokory, v řemesle si nemůžeš nikdy říct, že seš hotovej a umíš všechno. Ten proces neustálého učení ti dává pocit potěšení. V řemesle je nejvíc lásky k té činnosti a k lidem. Stříhání je hlavně náš koníček, který nás živí.”